Teprve když se skutečně zamyslíme nad významem slova „kultura“, dochází nám, o jak neuchopitelný pojem se jedná. Stěží dokážeme pojmenovat, co vše zahrnuje, a přitom se s ní denně setkáváme, a takřka skrz ní prožíváme. S nadhledem bysme mohli kulturu vnímat jako určitý _„jazyk“,_ kterým lidé v daném společenství mluví. A to nejen jazyk verbální, ale také jazyk gest, symbolů, chování a společných významů. Tento _„jazyk“_ určuje nejen to, jak jeho _„mluvčí“_ pojmenovávají věci, ale také to, jak se orientují ve světě a jak mu skutečně rozumí. Další analogie by mohla vést k nějakému _„filtru“,_ skrz který k realitě přistupujeme, a jak ji chápeme. Tak, jako evoluce postupně vyvinula naše vnímání odlišně než jiným živočichům, je vnímání lidské takřka nesrovnatelné s vnímáním například netopýra [^1]. Stejně tak kulturní zázemí nabízí mnohdy zcela odlišný pohled na _svět tam venku._ Zároveň však tento _„filtr“_ může být tak nenápadný, že si ani neuvědomíme, jak moc nás ovlivňuje. O to víc nás překvapí bezradnost při střetu s vnímáním jiné kultury, kterou dokážeme i odsoudit, zatímco tu _„naši“_ a její pohled na svět považujeme za _přirozený — normální — a snad i správný._ Zdá se, že i přes sebevětší snahu se nedokážeme skutečně vcítit do chápání člověka druhé kultury, stejná jako nedokážeme být v kůži jiného člověka. Můžeme se seznámit s hodnotami, principy, způsoby myšlení, můžeme studovat příběhy a zvyky, ale skutečné porozumění nám uniká. Od malička jsme definováni specifickým kulturním kontextem. Dokonce už v okamžiku narození _jsme,_ abychom parafrázovali Heideggera [^2], _„vrženi“ do světa, o který jsme nestáli, a do kultury, o kterou jsme nežádali._ Z toho vyplývá, že kultura v sobě nese určitá omezení, jelikož formuje způsoby našeho myšlení, jednání a chování. Zároveň však ale spojuje jedince, kteří sdílejí společné hodnoty a významy — tvoří určité _„my“._ Avšak právě v tom můžeme pozorovat zvláštní rozkol, protože najednou jsme _„my“ a „oni“._ Na jedné straně tedy vidíme vznik společenství a posilování vztahů, ale zároveň je zde prostor pro nová nedorozumění a střety. Člověk je vyzýván k sebereflexi _(v tom lepším případě)._ Chceme-li se posunout směrem k porozumění a posílení vztahů napříč kulturními rozdíly, musíme se naučit chápat koncepty vlastní kultury a do jisté míry od nich umět _„poodstoupit“._ Uvolnit možnost, že náš pohled může být zkreslený a není univerzální, je jen jedním z možných. Nejedná se přitom o snahu odhodit vlastní kulturní kořeny a vzdát toho, kým jsme. Naopak to může však rozšířit náš obzor, dát nám pocítit různorodost, a skrz to, se možná dozvědět i něco o sobě samém. Přestože nám kultura do určité míry brání naplno prožít zkušenost druhých, dělá nás skutečně jedinečným. Snad právě díky vzniku odlišných společností s jedinečným uchopením reality jsme (my, jako civilizace) ve své pestrosti schopni vzkvétat. Mezikulturní dialog může podnítit vznik nových myšlenek a přístupů, které by nebyly možné v homogenním kulturním prostředí. Různorodá kultura nám poskytuje možnost nelézt různé pohledy na svět a umožňuje rozvíjet porozumění vůči odlišným způsobům života. [^1]: Nagel, Thomas. „What is it like to be a bat?“. _The Philosophical Review_ [^2]: Heidegger, Martin. _Bytí a čas_