OKO is a machine loaded with sensations, continuously analyzing its immediate surroundings. Using computer vision and machine learning, it emulates a 'predictive' brain that incessantly processes, forecasts and simultaneously revises its internal model of the world. The work offers a space for observing perceptual phenomena while inviting reflection on the possibilities of machines' sensory cognition. The installation also touches on broader themes, such as the ubiquity of cameras, the transformation of privacy and the constant processing of data about us. The object consists of a rotary mechanical head equipped with a camera and a projector. This enables the surroundings of the installation to be dynamically mapped through projection. The system receives light via the camera and returns it to the environment through the projector. This creates a tight feedback loop in which the object continuously observes its environment and responds to it in real time with images, sounds and movements. Viewers find themselves in a situation where they observe the machine while the machine looks back at them. OKO can therefore act as both a powerful receiver and transmitter of information, listening to its environment while also influencing it. The system operates within four modes (Observe, Name, Remember and Reveal), which represent the different phases of processing perception, from the initial sensation through to the categorisation and recombination of memories, and finally the uncovering of hidden spatial structures. Using real-time computer vision algorithms, OKO detects and recognises objects within its field of view, classifying them according to learned categories. Subjects that have been recognised are annotated with the relevant labels and additional metadata. The system also uses a local language model to generate textual descriptions of the scene based on the detected objects. In parallel, it produces animated generated imagery that is projected into the environment, temporarily augmenting reality with alternative visions. The work is complemented by a continuously evolving sound layer: a generative musical composition whose parameters constantly change in response to the machine's actions or observations. OKO invites reflection on the possibilities of machines' 'sensory' knowledge, while revealing how these perceptual processes may mirror our own. The installation was created as the winning project of the Signal Calling 2025 in collaboration with prototyping workshop [PrusaLab](https://prusalab.cz/), which handled complete fabrication and provided technical support. [Martin Štefánik](https://www.instagram.com/martin.majlo.stefanik/) created the sound component as a four-channel composition linked to the object’s current behaviour. OKO was first presented in a public space at Sady Svatopluka Čecha in Prague during the [Signal Festival 2025](https://www.signalfestival.com/umelec/antonin-kindl-cz/). OKO is a kind of electronic organism that observes, predicts, makes mistakes, and creates. But are we the ones observing the machine, or is the machine observing us? --- *OKO představuje stroj nabitý vjemy, neustále analyzující své bezprostřední okolí. Využívá technologie počítačového vidění a strojového učení k napodobení „prediktivního“ mozku, který nepřetržitě zpracovává, předpovídá a zároveň reviduje své představy o světě. Dílo nabízí prostor pro pozorování percepčních jevů a zároveň vybízí k zamyšlení nad možnostmi smyslového poznání strojů. Instalace se dotýká také širších témat, jako je všudypřítomnost kamer, proměna soukromí či neustálé zpracovávání dat o nás.* *Objekt tvoří mechanická rotační hlava vybavená kamerou a projektorem, která umožňuje dynamicky mapovat okolí instalace projekcí. Systém pomocí kamery světlo přijímá a skrze projektor jej opět vrací zpět do prostředí. Vzniká tak těsná zpětnovazební smyčka, v níž objekt neustále sleduje své okolí a zároveň do něj v reálném čase zasahuje obrazem, zvukem i pohybem. Divák se ocitá v situaci, kdy sám pozoruje stroj, zatímco se stroj dívá zpět. OKO tak může působit jako mohutný přijímač a vysílač informací, který svému okolí naslouchá a zároveň jej ovlivňuje.* *Systém pracuje se čtyřmi základními režimy (Observe, Name, Remember, Reveal), které reprezentují různé fáze zpracování vjemů. Od senzorického vnímání přes kategorizaci a rekombinaci vzpomínek až po odhalování skrytých struktur prostoru. Pomocí algoritmů počítačového vidění v reálném čase detekuje a rozpoznává objekty v zorném poli a klasifikuje je dle naučených kategorií. Rozpoznané subjekty označuje příslušnými štítky a dalšími údaji. Systém pracuje i s lokálním jazykovým modelem, který na základě detekovaných objektů generuje textové popisy okolí scény. Zároveň využívá generovaný animovaný obraz, který promítá do prostředí a dočasně tak augmentuje realitu svými alternativními vizemi. Celek doplňuje zvuková složka, která kontinuálně vzniká spolu s dílem. Jde o generativní hudební kompozici, jejíž parametry se neustále mění v závislosti na tom, co stroj právě dělá nebo pozoruje. OKO vybízí k zamyšlení nad možnostmi „smyslového“ poznání strojů a zároveň odhaluje, jak tyto percepční procesy mohou reflektovat naše vlastní vnímání.* *Instalace vznikla jako vítězný projekt otevřené výzvy Signal Calling 2025 ve spolupráci s prototypovací dílnou [PrusaLab](https://prusalab.cz/), která zajistila kompletní výrobu díla a poskytla technické zázemí pro realizaci. Zvukovou složku vytvořil [Martin Štefánik](https://www.instagram.com/martin.majlo.stefanik/) jako čtyřkanálovou kompozici napojenou na aktuální chování objektu. Instalace byla poprvé představena ve veřejném prostoru v Sadech Svatopluka Čecha v Praze na [Signal Festivalu 2025](https://www.signalfestival.com/umelec/antonin-kindl-cz/)* *OKO představuje jakýsi elektronický organismus, který sleduje, předpovídá, chybuje a tvoří. Jsme to ale my, kdo se dívá na stroj, nebo se stroj dívá na nás?*